Jeane Janis Petterson

22. července 2017 v 1:21
Jeane Janis Petterson

23 let

Anglie
(Londýn)

Dcera guvernéra, obchodnice
(ostrovan)


Hráč: Sera

Příslušnost k posádce / kapitánovi: nepatří k posádce, straní kapitánu Flintovi.

Rodina a blízcí:
Jackob Abraham Petterson
Jeane nemá s otcem příliš vroucí vztah. Když byla malá, vnímala ho spíše jako občasného návštěvníka jejich domu než rodiče, protože díky své práci nezřídka odjížděl, mnohdy i na dlouhé měsíce. A po tom, co kvůli němu musela známé prostředí Londýna plného přátel vyměnit za ostrov na konci světa, dlouhou dobu s ním vůbec nepromluvila. Jejich vztahy se ale postupem času lepší a guvernér svou dceru, jakožto jediného potomka a dědice titulu - tedy pokud se vdá, dokonce zapojil do veškerých svých obchodů.

Natalie Grace Petterson
Natalie je a vždy byla ukázkovou matkou. Dopřála Jeane stejnou měrou vzdělání, výchovu i svobodu a její dcera ji pro to téměř bezvýhradně miluje. Jejich vztah negativně poznamenávají jen dvě skutečnosti; a to, že Jeane podle matky často zbytečně riskuje, když s piráty ve městě tráví více času než je nezbytně nutné a že se ještě nevdala. Ale za koho také, v téhle divočině?

Kapitán Flint
Těžko říci, co starší kapitán s pověstí samotáře vidí v mladé blondýnce. Jejich vztah se z obchodního postupně přesunul do přátelského a Flint nevypadá, že by mu společnost inteligentní ženy byla nepříjemná ani ve chvílích, kdy většinu ostatních lidí odhání. Možná se jí jen cítí zavázaný za to, že pro jeho dobro a zisk mu sem tam pomůže obejít guvernéra. Možná v něm ona vidí větší vzor než ve vlastním otci. Tahle zajímavá dvojice je ale spolu k vidění poměrně často a téměř nikdo si tak díky kapitánovu vlivu k mladé dámě nic nedovolí. Rozhodně tedy ne, když je statný Ir poblíž.

John Low
Mladý pirát před pár lety okouzlil, tehdy ještě nezkušenou, Jeane. Nosil jí květiny i dárky a zval ji na schůzky tak dlouho, až se z nevinného románku stal vážný vztah. A ten by snad pokračoval stále, kdyby před rokem Jeane konečně neprohlédla Johnovu hru. Lhal jí, podváděl ji, využíval jejích kontaktů a ona to dlouhé tři roky nechtěla vidět. Nakonec už ale situace zašla tak daleko, že Jeane byla nucena zasáhnout, přiznat si svou vlastní chybu a zároveň si i usmyslet, že další vztahy si nejprve pořádně rozmyslí. Rozchod to byl děsivý a hlasitý, jako moře za bouřné noci, ba co více, odehrál se před zraky mnoha svědků, kteří ten večer byli společně s milenci v hostinci. Od té doby jsou John s Jeane v podstatě nepřáteli, které ale stále pojí společné vzpomínky i jakási nevysvětlitelná, tvrdohlavá vášeň.

Schopnosti:
Hlavní
Diplomacie
Obchodní kontakty
Otrokářství

Vedlejší
Základní léčení
Motivace ostatních

Vzhled a další fotky:
FC: Hannah New




Povaha:
Pokud vás při prvním pohledu na Jeane napadne, že jde o jemnou panenskou dívku, čistou jako čerstvě napadaný sníh, pravděpodobně vám sama brzy tuto iluzi zničí. Je to totiž mladá žena milující překvapivé proměny života, přátelská, jen velmi zřídka ostýchavá perfekcionistka s nezdolnou představou o dokonalé lásce. A taková láska podle ní nemusí vypadat jako z červené knihovny, nečeká na prince na bílém koni s neposkvrněným mravním štítem. Hledá někoho, kdo se jí intelektuálně vyrovná, kdo nebude odsuzovat ženu za to, že hovoří třemi jazyky a vyzná se v politice i obchodu, kdo jí bude rovnocenným partnerem a snese její puntičkářství. Velmi dobře si uvědomuje, že na takového člověka může čekat dlouhou dobu. Raději proto před povrchními vztahy plnými přetvářky dává přednost známostem na jednu noc, při kterých si ani jeden z aktérů nic nenalhává.
Jak bylo řečeno dříve, Jeane je perfekcionistkou, což ale neznamená, že je sama dokonalá. Má své záporné vlastnosti, které vás mohou velice rozčilovat. Jednou z nich je například její zarputilá víra v to, že nikdo nedokáže dělat vše tak dobře a výkonně jako ona. Také je pedant na dochvilnost a pokud ji někdy necháte čekat, poznáte jak nepříjemná umí být. V rozčilení nejde daleko pro silná slova a pokud usoudí, že je to nutné, nebrání se ani lecjakým špinavým praktikám. Sama si ale své štíhlé prsty ušpiní jen málokdy, vždyť má přece za zády město plné lidí, kteří jsou ochotní a schopní dělat ty ošklivé věci za ni.
Možná vám tedy pěkně poleze na nervy se svým sebevědomím a představou o neomylnosti, ve které jen velmi těžce veřejně přiznává své chyby. Ona o nich ale ví, dokonce velmi dobře. Proto jí raději nezkoušejte kritiku, kterou od ní pravděpodobně nekdy obdržíte, vracet. To, že své přešlapy nedává veřejně najevo neznamená, že si je neuvědomuje a sama sobě je většinou mnohem přísnějším soudcem, než ostatním. Má tedy zcela oprávněný pocit, že v tomto ohledu vaši pomoc nepotřebuje. Pokud ale zkusíte její puntičkářství přehlédnout, zjistíte, že je skutečně velmi vlídná, ba co víc, loajální. Dokonce s ní bývá legrace a pokud ji poznáte blíže, objevíte i hloubku sarkastického důvtipu ukrývajícího se v té pohledné hlavince.
Zasloužíte-li si její důvěru, bez obav jí svěřte své obchody a účetnictví. Od otce se již naučila dost na to, aby díky těmto vědomostem a své pozornosti k detailům dokázala zhodnotit téměř každou příležitost. Dokonce si nechá pro sebe i vaše tajemství. Tedy pokud ji jejich vyzrazení nepřivede o krůček blíže k nějakému dlouhodobějšímu cíli. Není sice jednoznačně vůdčím typem, ale uvědomuje si, že po smrti otce ji tato role čeká a je dostatečně silná na to, aby ji zvládla. Jen jedna věc je pro ni totiž důležitější než její touha po opravdové lásce a tou je dobro New Providence. Ať už to v jejím podání znamená cokoli.

Historie:
Jeane se narodila na samém konci léta roku 1670. Jako vše v této mladé rodině námořního důstojníka, i ona byla přesně plánovaným dítětem, které přišlo na svět na den devět měsíců po svatební noci. Nebýt toho, že její matka kvůli komplikacím při porodu přišla o možnost mít dalšího potomka, nezůstala by jedináčkem, nicméně osud tomu chtěl jinak a mladý pan Petterson byl celý život velmi zásadový muž - i proto ho ani nenapadlo se o mužského dědice pokoušet mimo manželské lože.
Prvních deset let života roztomilé holčičky se světlými vlasy, které zdědila po otci, nebylo ničím odlišných od života jejích vrstevnic. Matka starost o milovanou dceru sdílela s chůvou a vychovatelkou, otec byl často mimo domov i na celé měsíce. Přesto Jeane nikdy neměla pocit, že by strádala nebo nebyla dostatečně milována, možná proto, že o ni Natalie pečovala jako o nejdražší klenot. Nerozmazlovala ji, její mateřská něha vždy byla upozaděna před touhou po tom, aby její dcera byla slušně vychovaná a všestranně vzdělaná, přesto se vždy našla chvíle, kdy spolu ty dvě mohly trávit čas jako matka s dcerou i jako blízké přítelkyně a Natalie nikdy nezapomněla uspořádat pro Jeane velkolepou oslavu narozenin, kam zvala všechny její přátele.
Po jejích desátých narozeninách bylo Jeaninu otci nabídnuto místo guvernéra na nově dobytém ostrově. Taková nabídka se neodmítá, pokud si člověk netouží zničit svou kariéru a Jackob o odmítnutí snad ani nepřemýšlel. Místo dotazu tedy svým dvěma ženám oznámil, že se stěhují... kamsi na konec světa. Jeane byla zničená, proplakala několik nocí, přemlouvala matku, prosila otce. Nic nebylo platné a během týdne měli vše sbaleno a připraveno na dlouhou cestě po moři. V Londýně za nimi zůstal jen zamčený prostorný dům, jehož klíče obdrželi Jackobovi rodiče.
Příjezd na New Providence, tenkrát ještě zpustošený nedávnou bitvou, se v ničem nepodobal krásám bydlení v Anglické kolonii, tak jak Jeane otec sliboval. Jejich koloniální vilka sice již stála, zářivě bílá ve své novotě, s prostornou verandou i balkonem podél celého prvního patra, přesto jí tohle místo ani zdaleka nepřipadalo jako domov. A nedokázaly to změnit ani brzy vybalené hračky v útulně zařízeném pokoji, o který se postarala chůva. Celá rodina se zabydlela poměrně brzy a vše postupně zapadlo do rutiny velice podobné té, jakou prožívali v Londýně. Jistě, Jackob sice neodjížděl z domu na více než půl dne, ale umanutá tvrdohlavá Jeane s ním odmítala mluvit, takže pro ni jako by doma nebyl a Natalie ani chůva s ní nic nezmohly. Proto zkrátka pokračovala její výuka, jako by se nic nezměnilo. Jen s občasnými vycházkami do města, které se znovu začínalo stavět na nohy.
To, že se během prvního roku pobytu v Nassau její otec změnil, i to, že za to mohl pirátský převrat, tehdy Jeane zcela uniklo. Ještě několik dalších let, kdy postupně pobírala rozum, trvalo, než si začala uvědomovat, že lidé, se kterými její tatínek jedná, skutečně nepatří k námořnictvu a že ve městě je nějak málo vojáků v červených kabátech. Teprve když s otcem znovu začala mluvit, když sem tam zaslechla, jak si unaveně stěžuje Natalii a když ji poprvé ve třinácti letech nějaký pirát plácl po zadku, už jí vše připadalo dostatečně podivné na to, aby se otce zeptala přímo. A jeho odpověď byla tak vyhýbavá, jak jen to bylo možné. Ale nakonec, proč by si s tím malé děvče lámalo hlavu? Ten drzý pirát za to okamžitě dostal přes ústa od jiného, jejich rodina se měla dobře a vesměs všichni ve městě k ní byli uctiví. Až když se přehouply její patnácté narozeniny, plně pochopila, co se děje. Částečně proto, že tou dobou v rebelské pubertální nezkrotnosti často po nocích tajně proklouzla ven, aby mohla v nevěstinci poslouchat sprosté historky tamních děvčat, částečně proto, že tenkrát ji otec poprvé začal zasvěcovat do svých obchodů. Příliš o to nestála, ale povzbudivý pohled matky a jakýsi vnitřní pocit, že tohle je pro její budoucnost klíčové, ji donutily dávat pozor při hodinách politiky i účetnictví, které se jí zdály nekonečné.
Jak moc podstatné pro ni tyhle dovednosti budou ale zjistila až po dalších dvou letech, kdy opět jednou po setmění seděla sama v hostinci, i když se to na dívku jejího věku vůbec neslušelo. Přisedl si k ní muž, starší muž s rezavými vlasy i vousy, a představil se jako kapitán Flint. Onen dlouhý večer, který v mnohém změnil Jeane život a rozšířil obzory, by bylo možné shrnout tak, že ji požádal o laskavost. Její otec si podle Flintova názoru účtoval od jeho posádky až příliš velké procento z výdělku. Ale kdyby prodej zařídila ona... mohli by na tom vydělat oba. Jeane by dostala méně, než si bral její otec, ale nikdo by o jejich obchodu nevěděl a mohla by si vše nechat pro sebe. A Flint by měl čím utišit muže volající po odplatě bez toho, aby v Nassau hrozila vzpoura. Byla by blázen, kdyby odmítla a naštěstí tak neudělala, čímž začalo jedno velice neobyčejné přátelství. Ti dva spolu začali trávit mnoho času a díky kapitánovu vlivu Jeane brzy neobchodovala jen s ním, ale i s několika dalšími posádkami. Neměla ale ambice přebrat veškeré otcovy obchody. Ostatně, proč by si měla nakládat více práce, než je nutné? Nějakým záhadným způsobem jí totiž Nassau přirostlo k srdci a díky svým novým známostem zjistila, že je třeba hodně síly i diplomacie k tomu, aby tohle město postavené na písku udržela v chodu a bez větších potíží.
Kolem devatenácti let ale začala mít nové a docela jiné starosti. Už nějakou dobu si všímala, že se kolem ní až nápadně často motá jistý mladý muž. A nebyla tak hloupá, aby si nespojila, že kytice od neznámého ctitele dostává vždy jen v době, kdy zrovna tenhle pirát kotví v Nassau. John Low. Ne zrovna okouzlující jméno v sobě neslo předzvěst toho, co mělo přijít. Jenže Jeane, jako kdyby přišla o veškerou svou opatrnost a zdravý úsudek, podlehla tomu pohlednému muži. Dokonce si spolu začali vážný vztah a jeden čas bylo možné zaslechnout drby mluvící o svatbě. Jenže z druhé strany přicházely zase klepy o tom, že Low tu modrookou blondýnu jenom využívá, aby co nejvíc vydělal a že v jiných přístavech má další takové holky. Trvalo tři roky, než se Jeane dokázala zbavit růžových brýlí, které jí první láska nasadila. Ne snad, že ona by nikdy nikomu nelhala, ale je rozdíl lhát obchodním partnerům a lhát někomu, komu jste darovali své srdce. Poslední pomyslná kapka do jejího poháru trpělivosti dopadla v okamžiku, kdy přistihla Johna v hostinci chlubit se tím, že díky jejím kontaktům prodává zboží jinde a bez toho, aby komukoli odváděl podíl. V tu chvíli se Jeane skutečně nezachovala jako dáma, neboť dámy se obvykle neperou. V záchvatu hněvu si odpustila křik, slzy i výčitky, ale zkrátka mu rovnou jednu natáhla pěstí. Potíž byla v tom, že její milovaný jí to vrátil a šanci udělat tak více než jednou neměl jen proto, že se na její obranu postavili další muži. Každé jejich setkání je od onoho večera velmi napjaté. Otevřeně vyhlášené nepřátelství nebylo nutné stvrdit slovy a jakmile jsou oba dva v jedné místnosti, vzduch se změní na hustou kaši nabitou elektrickým jiskřením nevěštícím nic dobrého.
Od té doby si Jeane přísahala, že pokud se má ještě někdy někomu otevřít, nebude to na základě unáhleného vzplanutí citů. Ještě o něco více se pohroužila do sebe, přísněji začala poměřovat všechny ve svém okolí, kteří od ní něco žádají a pokud někdy zatouží po fyzickém kontaktu, dá si záležet na tom, aby dotyčný věděl, že nic víc než sex na jednu noc od ní čekat nemá.
Pokud Jackob někdy zjistil, co jeho dcera dělá, ať už v obchodním nebo milostném životě, nikdy to nedal najevo, snad i díky přímluvě od Natalie, která svou dceru stále bezmezně miluje. Dokonce ani když se z jednoho obchodu, ze kterého ho vynechala, postupně stalo čím dál tím více. Vlastně mlčky jí předal kontrolu nad obchodováním s posádkami, které si sama vybrala. Nebylo jich mnoho, Jeane vyrostla ve velmi cílevědomou dámu s přísným měřítkem na všechny kolem sebe, ale bylo to dost na to, aby si na ostrově udělala vlastní přátele i neřátele. Jediné, co jí její otec ještě nepředal a předat nehodlá, bylo místo v městské radě. To ale naštěstí Jeane, zdá se, vůbec neláká.

Mince je pokryta jemným olejem, který po kontaktu s pokožkou začne příjemně vonět. Opakovaný účinek, pokud má člověk minci u sebe.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.